Via Roseta- dílna a obchůdek s příběhem

Kolem krámku Eliášův obchod jsem chodil dlouhou dobu a koukal přes výlohu na všechny ty krásné věci… Tento malý útulný krámek je totiž plný uměleckých originálů od různých tvůrců z celé České republiky. V sortimentu převažuje zboží keramické, doplňují ho textilní výrobky a doplňky, dárkové zboží nebo třeba svíčky a éterické oleje. Obchod mě také zaujal možností najít nové a originální nádobí, jehož různorodost dotváří patřičnou atmosféru na fotkách pro můj kulinářský blog. Když se člověk podívá na cenu, za kterou se zde zboží prodává, vůbec netuší, že není až tak přemrštěná, jak se na první pohled zdá. V každém výrobku je tvrdě vryta originální práce a úsilí jednotlivých hendikepovaných tvůrců a hlavně také trpělivost terapeutických pracovníků, kteří dotváří celý tým. Obchod je převážně tréninkové pracoviště, kde se lidé s hendikepem učí práci prodavačů.

Švýcarská inspirace

Celá iniciativa založení společnosti Via Roseta o.p.s., zabývající se poskytováním sociální rehabilitace, je zásluhou dvou sympatických žen – sester Veroniky a Petry Fulínových. Obě mají dlouholeté zkušenosti se sociálním začleňováním lidí. Začínaly ve švýcarském La Branche, nedaleko Laussane na roční praxi v komunitní vesničce, kde společně žili lidé s mentálním postižením a lidé zdraví. Náplní dlouhých a náročných dnů byla práce v keramické dílně, výpomoc v kuchyni, biologicko-dynamické zemědělství a péče „na plný plyn“ o osobu s postižením. „Prostě téměř žádný volný čas, ale uprostřed hezké přírody a s živou stravou nejen pro tělo, ale i duši“, jak podotýká Veronika.

Muselo to být náročné, ale přineslo to zkušenosti a sílu, díky kterým se obě sestry se svojí společností mohly dostat na pozici, kde jsou dnes. Veronika je ředitelka celé společnosti. Mimo práci s klienty a chod organizace se stará o získávání grantů, dotací a veškerou administrativu se sociální službou spojenou. Petra je terapeut, věnuje se obchodu v dílně, komunikaci s dodavateli, ale také webu a občasné propagaci.

Kde to všechno prodat?

Obě sestry po zahraniční stáži pokračovaly od roku 2000 v keramické Dílně Eliáš, kde působily téměř devět let. Tehdy jim došlo, že je všude spousta produktů z chráněných dílen, jejichž tvůrci nemají možnost toto zboží prodat a lépe se tak prezentovat. V září roku 2009 tedy vznikl Eliášův obchod s výrobky převážně ze sociálních dílen a neziskových organizací, z chráněných a terapeutických dílen, kde se lidé s postižením věnují tradičním řemeslům a umělecké výrobě.

Můžete zde najít například produkty z Dílny tvořivosti, Fokus, Rolnička, Nazaret, Proutek, Arkadie, Ignis, Gawain, Momo, Fortel, Společenství Dobromysl a řadu dalších. Kromě těchto všech zde také najdete drobné výrobky z Ateliéru Via Roseta, který vznikl v roce 2013 v návaznosti na obchod a rozšířil tak činnost, kterou organizace vytváří. Zabývá se výrobou převážně drobnějších věcí, dárkových a užitkových předmětů, kosmetických taštiček, polštářků, přání, šperků a keramiky.

Pohoda, pomoc, podpora

V Ateliéru Via Roseta je vidět spousta barev, stovky motivů látek, ateliér je krásně prosvětlen obloukovým oknem a věřím, že se zde každý cítí v bezpečí a pohodě. Počet klientů se rok od roku mění, v minulosti jich bylo permanentně kolem dvaceti, nyní je jich asi šestnáct. Je docela možné, že se volná místa ještě během roku obsadí (při mém hektickém způsobu života tu skončím možná i já 🙂 . Hlavním úkolem této útulné dílničky je pomoc a podpora uživatelům služby se začleněním do společnosti, rozvíjení komunikačních schopností, zodpovědnosti a samostatnosti, které jim dopomohou k uplatnění na trhu práce.

Od doby, kdy tato pomoc existuje, několik z nich našlo práci, se kterou jsou spokojeni. Tito lidé jsou nyní plně zodpovědní za svůj sociální život, který byl pro ně dříve téměř nereálný. Jen Via Roseta dnes zaměstnává čtyři bývalé klienty, kteří se stali jejími zaměstnanci a dostává se jim i finančního ohodnocení. I když má tato rehabilitace potřebnou kvalitu a úroveň, mnoho uživatelů služby najde stálou práci pouze v zařízeních tomuto podobných. Sám to trochu chápu, ne každý podnikatel si dovolí dát postiženou osobu na pozici, která vyžaduje psychickou zdatnost a odolnost. Například pro lidi s duševní poruchou není lehké pracovat v provozu, kde jsou denně vystaveni náporu zákazníků, stresu a svižné práci v kolektivu, mnohdy pod značným tlakem. A proto tito lidé hledají útočiště v klidných a útulných dílnách jako je Ateliér Via Roseta. Přijďte se sem podívat i vy…

_______________________________________________________________________

Životní příběhy dvou uživatelů služby Via Roseta:

Pavel (41 let)

působí klidně a přátelsky. Tento usměvavý kluk má od dětství diagnostikovanou epilepsii. V 6 letech přišly první zřetelnější příznaky postižení. Časem přibyly další dvě diagnózy – mozková dysfunkce a dětská mozková obrna. Po dvou letech školní docházky v tzv. vyrovnávací třídě již chodil do klasické třídy se zdravými dětmi. Studium mu kromě samotného hendikepu ztěžovala fyzická i psychická šikana. Dále vystudoval obchodní školu Jedličkova ústavu, obor s administrativním zaměřením.

Pavel má především problém psát na počítači. Už proto, že v době jeho studií byly stroje na psaní mechanické. Také technika dnes používaná v obchodech na pokladnách není úplně vhodná pro jeho diagnózu. Pavel po vyučení dostal asi tři nabídky na práci v chráněných dílnách. Nakonec si vybral Dílnu Eliáš. Po vzniku obchodu Eliáš sem začal docházet pravidelně a v podstatě se zde usadil. Jakmile se otevřel ateliér Via Roseta, docházel i tam a nyní pendluje mezi těmito dvěma místy. Celý život měl Pavel tři sny, čím by se chtěl v životě stát. V první řadě chtěl být sportovním komentátorem, protože miluje hokej. Pak průvodčím a potom prodavačem, což se nyní stalo snem reálným.

Teď může říct, že se na něj štěstí usmálo. Dnes má díky Via Roseta spoustu zkušeností a dokáže funkci prodavače skvěle zastávat. I když cesta k tomu, co dokázal, nebyla snadná. Nyní pracuje na zkrácený úvazek, který mu vyhovuje a je finančně ohodnocen jako kdokoliv jiný na této pozici.

_____________________________________________________________________________________________________

Erik (24)

Když jsem dělal tyto krátké rozhovory, uvědomoval jsem si, jak se mám vlastně dobře a jak moc bych si měl svého zdraví a své pozice v životě vážit. Osud se s Erikem nemazlil, i když to na první pohled na sobě nedává znát, podobně jako Pavel. Úplně ho vidím, jak rád běhal za míčem v Kamenici, kde celý život žije s rodiči. Dříve sportoval rád, hrával také florbal v Kamenici i v Praze za Spartu.

Ve čtrnácti letech se vydal s o dva roky starším kamarádem na divokou jízdu na motocyklu. Netušil však, že se tato jízda stane jeho osudnou. Následoval střet s autem ve vysoké rychlosti, jehož řidič měnil směr jízdy, ale nedal znamení. Po převozu helikoptérou skončil v Motolské nemocnici. Kvůli špatně zapnuté helmě a chybě řidiče následoval měsíc v komatu a dalších 8 měsíců léčby a rehabilitace. Zařazení zpět do běžného života bylo pro něj velice těžké. Mluvit začal až po roce a půl, učil se chodit a ovládat celé tělo.

Myslím, že největší dík patří jeho mámě, která s ním byla po celou dobu od události až dodnes a hlavně díky její péči je Erik tam, kde nyní je. Započal studium v Jedličkově ústavu v praktické škole, obor knihař, které však úplně nezvládal a po druhém roce se rozhodl školu opustit. Pracoval různě brigádně ve fotbalovém klubu v Kamenici, letním kině nebo třeba v Hračkotéce na Praze 1. Díky asistenci pro hendikepované se nakonec dostal do Eliášova obchůdku. Sám říká, že začátky byly těžké, než si zvyknul na disciplínu a kontinuální práci se zbožím nebo na pokladně. Nyní nemá problém obsloužit zákazníka na kase nebo uklidit krámek po celém dnu. Erik se zajímá o automobily a jednou by se chtěl stát prodavačem v některém ze salonů, kde se auta prodávají. Doufám, že se mu sen splní, i když vím, že to pro něj nebude úplně lehké.