V minulém týdnu na naší škole proběhl Týden jazyků, do kterého se mimo kantorů a žáků zapojil i personál školní jídelny. S hospodářem Martinem jsme po dlouhé poradě a tápání v dalekých krajích vytvořili menu, které bych vám rád nyní trochu více přiblížil.

V pondělí jsme týden odstartovali ukrajinskou kuchyní, polévka nemohla být jiná něž super hustý boršč plný masa. První hlavní chod bylo kyjevské kuře, prsíčko plněné bylinkovým máslem, nasekaná petrželka a sušený estragon maso pěkně provoněly, s bramborem a pařenými zelenými fazolkami za mě dobrá volba. Na dvojku jsme zvolili poměrně jednoduché jídlo pod názvem zeleninový plof, na Středním východě často nazývaný pilaf. Jednodušeji však řečeno rizoto, které se připravuje i v sousedních zemích Ukrajiny, každý region má vždy trochu jinou verzi většinou s masem, my jsme zvolili bezmasou.

V úterý jsme se vrhli na kuchyni skotskou, polévka byla nadmíru zajímavá, smetanová bramborová polévka s uzenými rybami, sleděm a lososem, přesným názvem culled skin, s trochou pažitky lahodná a provoněná polévka. Hlavním pokrmy byl porridge, u nás známý jako ovesná kaše. Originál je naslano, u nás byl nasladko, s lesním ovocem, sypaný praženými ořechy a politý medem. Na dvojce bylo jídlo pro naše končiny poněkud zvláštní, pokrm, který je tvořen z jehněčích vnitřností, masa, krve a loje, tak toto je tradiční skotský haggis. My jsme museli v tomto případě trochu improvizovat, jehněčí jsme nesehnali, tak jsme zvolili vepřové. Následně uvařené a umleté maso, krupky a cibulka na sádle vytvořilo jídlo dosti podobné naší jitrnici, příloha bramborová kaše.

Středa byla dle ohlasu dětí a kantorů nejúspěšnější, vše ve znamení havajské kuchyně, což byl trochu oříšek, horko těžko jsme hledali něco vážně originálního, kuchyně je dost ovlivněná Asií. Polévka byla kuřecí se zeleninou, šunkou, bylinkami s méně známými nudlemi udon, prostě asijská nudlová polévka. Na jedničce bylo glazované kuře shoyu. Marináda, ve které jsme kuře naložili se skládala ze sójové omáčky, zázvoru, mleté papriky, sezamového oleje, pepře a česneku. Vše dozlatova upečené, ze šťávy jsme udělali skvělý přeliv, kterým se přelévala výborná jasmínová rýže, děti mlaskaly blahem, s jarní cibulkou krásné jídlo i pro oko. Druhé jídlo tradičním názvem hawaiian macaroni salad, byl salát z drobných kolínek, čerstvě nastrouhané mrkve a majonézy, salát jsme také obohatili malými, na másle orestovanými krevetkami.

Argentinská kuchyně, to byla čtvrteční výzva, jídla bohatá na hovězí maso, rajčata, papriky, čerstvé bylinky a ostré chutě, ty jsme si však museli kvůli malým dětem odmyslet. Polévka tomatikan byla rajská polévka s paprikami a bylinkami, nebyla by to argentinské kuchyně bez červených fazolí, ty v polévce byly také. Carbonada criolla bylo hlavní jídlo, husté a bohaté jídlo z dušeného hovězího, upečených paprik, s bramborami, dýní a baby kukuřičkami, takové jídlo ani nepotřebovalo žádnou přílohu. Na dvojce by salát z kukuřičných polentových kostiček s čerstvou zeleninou, přelité omáčkou chimichuri. Tato výrazná omáčka byla z čerstvé petržele a koriandru, vše rozmixované s česnekem, olivovým olejem a solí, velice zajímavá marináda, která je taktéž v Argentině používaná na hovězí steaky.

Pátku opět zavelela Asie, učitelé a některé děti nás navštívili v jídelně v japonských oblecích s hůlkami ve vlasech, paním učitelkám to vážně moc slušelo. Miso polévka je klasický silný vývar s fermentovanou miso pastou, mořskými řasami, zeleninou a tofu, velice zdravá a chutná polévka. Hlavní jídlo bylo buta shogayaki, zprudka orestovaná vepřová krkovice (originál z bůčku) se zelím a mungo klíčky, jídlo podávané s rýži sypané praženým černým sezamem. Na dvojce byly restované nudle ze zeleninou, tofu a avokádem, navrch opět sezam, tentokrát bílý. Tento den jsem si vážně užil, asijská jídla mám moc rád, hlavně množství používané zeleniny a čerstvých bylin.

Tenhle neobvyklý týden byl pro nás mnohem organizačně náročnější než obvykle, častokrát jsme jisté jídlo nikdy nedělali, suroviny byly exotické a ne příliš známé, každopádně to byla náramná výzva, což mi není cizí. Už to, že pracuji ve školní jídelně teprve krátce, bylo lákavé. Děkuji celému kolektivu kuchyně za usilovnou práci a trpělivost. Také díky dětem, které se postarali o krásné vlaječky se slogany na jídelní stoly. Nyní zbývá se jen těšit, že něco podobného zažijeme i v příštím roce.

Zdraví šefkuchař Petr Klíma