Tento článek jsem měl v plánu napsat několik let, vždy ve mně tato myšlenka opětovně vzplane s příchodem podzimu. Možná si také všímáte, že na různým místech Čech, kde lemují cesty ovocné stromy, se povaluje velké množství jablek a nejen u cest. Pokud se rádi procházíte přírodou v okolí malých vesnic, tak jste si možná mohli povšimnout, starých opuštěných sadů, nebo třeba i chaty se zbortěnými ploty, kde se na zahradách s vysokou nesečenou trávou nachází hned několik druhu ovocných stromů, které jsou nechány jejich majiteli na pospas času.

Já do takových pár ,,opuštěných´´ sadů na Vysočině, kde máme chalupu, chodím lovit podzimní fotky (často těsně po východu nebo při západu slunce), taková místa totiž pro oko fotografa disponují nejen barvami, ale také určitou patinou polorozpadlých zahradních chat, včelínů či přilehlých plotů, které jak je vidno na prvních pohled nebyly udržované delší dobu. Samozřejmě pří návštěvě takových míst beru na vědomí, že mají svého majitele, často bývá v sadech posečená tráva, která po usušení na seno slouží majiteli nejspíše jako krmivo drobného zvířectva

Každopádně je zřejmé, že ovoce nikdo nečeše, na zemi se válí velké množství nakažených jablek, v některých z nich ve vyšší trávě není stop toho, že by se v sadu někdo pravidelně procházel, možná jen patrné cestičky od divoké zvěře. Jak vidno z fotografií, tak v sadu nenajdete žádné výstavní kousky vyhlášených odrůd, převážně se jedná o staré odrůdy, které mají mnoho různých chorob estetického rázu, jenž nejsou při konzumaci na škodu. Také nemůžeme počítat s tím, že si natrháme jablka, která nám vydrží celou zimu, jde spíše o jablka pro narychlo konzumaci a proto jde na řadu zavařování kompotu, moštování nebo pečení štrůdlu.

A nyní otázka, proč tento článek vznikl. Měl bych nechat ovoce spadat na zem a ponechat jablíčka na pospas plísním a hnilobě, nebo si do sadu zajít a natrhat bednu jablek pro vlastní potřebu? Odpověď je nejspíše jednoduchá, zajdu do sadu, natrhám si jablka a budu doufat že mě vlastník neprožene holí, nebo bych si mohl v katastru najít majitele z obce a zeptat se ho na povolení ovoce česat, bez stresu a špatného svědomí možné krádeže. Vyřeší si to asi každý po svém.

Máto také další možné řešení, mohli by jste také navštívit platformu https://www.na-ovoce.cz/ který právě taková místa mapuje. Majitelé těchto stránek se inspirovali v zahraničí, kde obdobné aktivity fungují výborně již delší dobu. Ukazují místa kde česat volně ovoce, a zodpovědně tak přispívat k udržitelností a obnově přírodního bohatství naší země v podobě ovocných stromů, keřů nebo třeba bylinek.

Možná i taková jablka o kterých v článku mluvím, by mohli byt součástí čaje jako je tento ojedinělý z divokých jablek z moravské manufaktury Sonnentor.

A proto i my máme vytipovaná místa, kde chodíme sbírat různé plody po celý rok. Zde na vesnici mám jednu malou švestku, pán v sousedním domu mi řekl že nikoho není, že byla součástí ulice a tudíž by měla sloužit všem. Nedaleko od nás je i spousta hrušní, zde se dají také ulovit krásné máslovky, nespočet krát jsem dělal výborná hrušková povidla. A hlavním mým cílem jsou také stromy ořechů, zde děláme velké zátahy, vždy naženu celou rodinu, zatřesu stromem a hned je co sbírat, po celou zimu má co použít do koláčů či těchto výborných palačinek.