Moje další cesta za rozhovorem vedla tentokrát do Brna, druhého největšího města České republiky, kde jsem díky svému studiu prožil část života. Zde jsem se sešel se zajímavým člověkem jménem Honza Müller, který mi pootevřel další tajemství vegetariánského života v Čechách.Když člověk Honzu na první pohled uvidí, vytvoří si k němu nejspíše náramný respekt a jak on sám říká, jen tak někdo si k němu něco nedovolí. Málokdo by však tušil, že tento hromotluk, měřící 2 metry a vážící přes 100kg, je v podstatě velice přátelský, usměvavý a tolerantní člověk, který má blízko k přírodě, sportu, hudbě a hlavně naplno bojuje za práva zvířat, především svým rozhodnutím být veganem.

Z basketbalu do ringu
Honza se považuje za univerzálního sportovce, který pro svou dvoumetrovou výšku začínal s basketbalem, v němž se profesionálně poprvé prosadil za Zbrojovku Brno, která si v té době vedla docela dobře. Po několika zraněních a také díky neustálým problémům s kolenními klouby z častých doskoků pod košem se rozhodl s basketbalem skončit. Po kratší pauze se dal na cvičení v posilovně, aby přibral a udržel se v kondici. Postupem času se dopracoval k thajskému boxu a v roce 2002 se poprvé ocitnul v ringu.

Během své kariéry nastoupil do 49 soubojů, ve kterých zvítězil 43x a z toho bylo 30 KO. Dosáhl spousty vynikajících výsledků a může se tak pyšnit řadou ocenění, z nichž např. jsou:
Mistr světa WKA, Profesionální Mistr České republiky, Vicemistr King of Ring, 
Vítěz Královského poháru, Bangkok, Thajsko, Mezinárodní mistr Německa
Evropský šampion S1, Vítěz turnaje K1 European Warrior

Po dobu své kariéry Honza permanentně slýchal ze všech stran, aby pravidelně doplňoval aminokyseliny pomocí různých nápojů, ale cítil, že mu to nedělá dobře, a tak se rozhodl suplementaci nepoužívat.

„Třeba BCAA jsem zkoušel asi týden a hned jsem to vypustil, dělalo se mi z toho blbě – na druhé straně pro někoho mohou být veganské suplementy dobrou cestou.“

Roku 1998 se dal na úspěšnou kariéru, která trvala 8 let. Ukončilo ji zranění, když obdržel nebezpečný high kick, při němž mu soupeř zlomil ruku. A protože nechtěl zápas ukončit, pokračoval v něm dál a zlomená kost se dál tříštila.

„Bojovat se zlomenou rukou byl zajímavý zážitek a dobrá zkouška odolnosti nedat na sobě nic znát, takže jsem za tuhle zkušenost rád.“

Nicméně bolestivá zlomenina si vyžádala několik šroubů, které dodnes cítí. (Následující větu jsem z textu vypustil, možná se totiž ještě do ringu podívám, takže bych na to nerad nějak víc potenciální soupeře upozorňoval 🙂 )

Začátky vegetariánství až po veganství
Na počátku bylo pro Honzu docela těžké vysvětlit okolí své rozhodnutí se stát vegetariánem.

 „I když mám s rodiči skvělý vztah, moji volbu nesli docela špatně a měli černá proroctví o mém zdraví. Hlavně to tehdy, před více než dvaceti lety, byla úplně jiná doba a chyběly k tomu informace, o prospěšnosti vege stravy, které jsou k dispozici dnes. Postupem času to ale rodiče začali respektovat.“

Mnoho doktorů vytvářelo Honzovi katastrofické scénáře o jeho životosprávě, ale časem, když pravidelně absolvoval sportovní testy, vyvrátil jejich obavy a přestali mu jeho styl života vymlouvat.

„Strava musí být co nejpestřejší a musí obsahovat látky, které jsou potřeba, což si samozřejmě hlídám.“

Mnoho lidí mu vegetariánství rozmlouvalo, ale on je přesvědčen, že tenkrát prostě jen nebyl dostatek informací a lidé zbytečně panikařili.

Do „V“ restaurací na počátku téměř nechodil, snad proto, že tehdy jich mnoho nebylo. Po dlouhém přemýšlení vzpomněl restauraci hnutí Hare Krišna za Lužánkami, která v Brně otevřela oči prvním vegetariánům a udala jim směr. Postupem času jich v Brně přibývalo společně s prodejnami zdravé výživy, ale málokde bylo jídlo také pro vegany, říká Honza.

„Dnes je informací o V a VG mnohem víc, předtím to lidi brali jako nějakej extrém.“

Dalšími jeho oblíbenými místy jsou restaurace s asijskou kuchyní, která přinesla do naší gastronomie trochu více z vegetariánských variací restované zeleniny, tofu a dalších dobrot. Vegetariánem byl necelých 20 let a během této doby se o veganství nijak zvlášť nezajímal. V posledních několika letech se ale o tomto směru více dozvěděl, veganství si vyzkoušel a zjistil, že mu maximálně vyhovuje. Díky VG se cítí velice dobře, podotkl, že zhubl několik kilogramů, což ho potěšilo a říká, že se dovede lépe pohybovat. Nyní je VG bezmála čtyři roky.

„Když jsem byl pouze vegetariánem, vážil jsem přes 120 kilogramů a dělalo mi problém třeba uběhnout dlouhou vzdálenost. Dnes mi to už problémy nedělá a v rámci tréninku běhám kolem deseti kilometrů. Váhu mám aktuálně kolem 115 kilogramů a shodil jsem tuk a nabral svaly, takže jsem na vegan stravě opravdu spokojený.“

V českých restauracích
Honza do běžných restaurací téměř nechodí, dává přednost specializovaným V a VG. Nejčastěji zavítá do míst, která se osvědčila, a to v okolí své kanceláře. Sám říká, že je z čeho vybírat. V některých si musí dát více chodů, aby se dostatečně zasytil, ale ve všech těchto restauracích mu jídlo náramně chutná, každému pokrmu věří a nemyslí si, že by nebylo čistě VG, obzvláště když kuchaři v jeho oblíbených restauracích jsou také vegani.

Je si  vědom nedostatku vegetariánských, natož veganských pokrmů na jídelních lístcích běžných restaurací a nechápe, proč kuchaři v klasických restauracích nezařazují do V pokrmu tofu, více luštěnin, sojového či pšeničného masa. Já sám myslím, že by to přilákalo více zákazníků i proto, že poměrně mnoho lidí trpí různými alergiemi, které jim nedovolí konzumaci pokrmů běžně podávaných v restaurační síti. Saláty Honza celkem doceňuje, i když popravdě, takový kolos, jako je on, se z nich určitě nenasytí.

„Salátu bych musel sníst asi 10 kilo, abych se najedl.“

V dnešní době má spoustu oblíbených podniků, kde se rád stravuje. Dává přednost těm poblíž jeho kanceláře. Uvádí Vegalite a jednoho z dalších průkopníků V Oáza (i dle mých vzpomínek jsou Oáza a Govinda jedny z prvních restaurací, kde jsem se s vegetariánskou stravou setkal – když mi bylo dvanáct, brával mě do nich táta a otevřel mi tak obzory v tomto směru). Ale také Asiaté ho svými pokrmy potěší a odchází sytý. Rád také konzumuje jídla naší staročeské kuchyně, ovšem ve V verzi (uvádí např. knedlo-zelo-lilko).

Honzovi je v podstatě jedno, z jakého důvodu se lidé V stávají, a i kdyby to byl sebemenší trend, tak ho těší a je rád za každý přírůstek do této 2% komunity v ČR. Rozvoj zdravé výživy a vegetariánství vidí dobře, říká, že pozoruje zdravou výživu na každém druhém rohu a díky tomu má dnes velkou škálu obchodů, kde nakupovat speciální výživu, na kterou je zvyklý a ví, co obsahuje.

 TISÍC LET OD RÁJE
Když není Honza v ringu, v práci, s rodinou nebo netrénuje, věnuje se jedné z největších lásek svého srdce, a tou je muzika. Na české scéně působí jako zakladatel skupiny TLOR, která funguje již 16 let. Jako kytarista kapelu založil v devadesátých letech.

„Hudba mě strašně baví a je prostorem k seberealizaci a sebevyjádření.“

Zpočátku produkovaná hudba byla směs hardcore, punku, metalu a různých dalších stylů; složitá konstrukce skladeb a různé sedmičtvrťové a jiné nezvyklé rytmy.V roce 1996 vzniklo první oficiální demo.

„Skupina fungovala jako hlubinná ekologie, která vycházela skoro z intimních zážitků k přírodě a zvířatům.“

Skupina byla založena na V základech, což se zpočátku odráželo i v textech, které sloužily jako propaganda V.

Nyní je situace trochu jiná, do kapely přišli někteří lidé, kteří maso jedí. Struktura se mění a on je v kapele nyní jediný vegan. Občas na toto téma v kapele diskutují, ale Honza dospěl k názoru, že každý si na to musí přijít sám.

,,Hlavně v Německu jsou v tomhle hodně daleko. V oblasti nekomerčních kapel je bezmasá strava standard a umějí ji připravit výtečně.“

Trošku jiné věci
Honza rád nakupuje ve zdravých výživách, které jsou mu sympatické svojí útulností, ale hlavně výběrem speciálních produktů, které má vyzkoušené a ví, že mu budou chutnat. Také vyzdvihuje jeden z řetězců drogerií, kde je velký výběr V potravin a doplňků a především VG kosmetiky, kterou pravidelně užívá. Občas zavítá do běžných supermarketů, kde mu nedělá problém nakoupit plný koš V a VG produktů.

„Za ty dlouhý léta mám zmapovaný, kde co koupit a nabídka se neustále hodně zlepšuje.“

Bio produkty občas nakupuje, ale zeleninu se snaží pěstovat sám na zahrádce malého venkovského domku po babičce. I když to není v BIO kvalitě, ví, že byla vypěstovaná s láskou a především lokálně.

„U zeleniny mě spíše zajímá lokalita, z které je dodána, kvůli ekologickým důvodům a transportu. Potrpím si na čerstvou zeleninu, ale nemusí být přímo v BIO kvalitě.“

V dětství byl díky svým rodičům vychováván v křesťanství, ale postupem času si vytvořil vlastní víru spojenou se vztahem k přírodě, zvířatům a ekologii.

„Každý by si měl věřit v co chce a nemám tendence někoho přesvědčovat, která víra je ta pravá.“

Vánoce tráví Honza jako každý normální Čech, jen jídlo je V. Dříve jedl “smažák“ s bramborovým salátem, ale časem ho vystřídalo sójové maso nebo Robi (rostlinná bílkovina) obalené na stejný styl jako kapr. Cukroví mu nikdy moc nechutnalo a je tomu tak stále. Pokud má na něco chuť, dá přednost ovoci před slazenými produkty. Podle kuchařek moc nevaří, proto je ani nekupuje. Spíše dává přednost experimentům, ale vždy mu to chutná.

„Vaření mám vyloženě jako radost a relaxaci.“

Baví ho zkoušet a vynalézat nové recepty, prý je docela možné, že se jednou od něho knihy také dočkáme. Rád připravuje ROBI maso a steaky, luštěninové pokrmy, ale nejvíce mu chutnají těstoviny všeho druhu.

„Jídlo mi musí především chutnat.“

Sóju uvádí jako surovinu č.1, může ji spolu s luštěninami konzumovat v neomezeném množství a nedělá mu to žádné problémy. Tvrdí, že jeho metabolismus funguje perfektně.

„Poslední dobou víc vyhledávám náhražky masových jídel, které jsou hodně bohaté na bílkoviny´´

ANGAŽOVANOST DO VEGETARIÁNSTVÍ
Honza se o V nadále velice zajímá, hodně o tom čte, zapojuje se do vytváření webů, jako je například projekt Vegan fighter. Lidé zapojení do VF věří, věří že veganství je cesta, při které maximálně respektujete život a potřeby zvířat a i díky tomu můžete být sami silnější. Kromě Honzy ji podporuje spousta dalších lidí, kteří se kolem nejen bojových sportů točí. Více na: www.vegan-fighter.com

Velice rád podporuje práva zvířat, ale pokud je na tom nabalená nějaká náboženská ideologie, raději se distancuje. Občas se zúčastní nějakého semináře či tiskovky.

 „Pokud chtějí někde vyvrátit mýtus o slabých a malých vegetariánech, rád tomu pomohu.“

Občas se objevuje v televizi, ale neúčastní se žádných demonstrací, což dříve dělával velice často i jako mluvčí. Nejspíš už z toho vyrostl a cítí to dnes trochu jinak.

„Stoupnout si na Vánoce ke kádi s kaprama, tak do toho bych už asi nešel.“

 NEŘESTI vs SOUCIT
Kávu vůbec nepije a nikdy mu vlastně ani nechutnala. Ani alkoholu neholduje, prý mu nikdy nechutnalo ani pivo, což by do takového chlapa asi málokdo řekl. Maximálně sympatická mu přijde myšlenka straight edge, tedy život bez jakýchkoli drog. Jakmile jde do společnosti, volí nealko a plně mu to vyhovuje. Podle jeho slov by mu alkohol nejspíš nedělal moc dobře.

„Někteří lidé v kapele pijou jako duhy, ale já to k životu mít nemusím. Kdybych si dal pivo, tak z toho budu 14 dní špatnej.“

Sám je nekuřák a kouření mu vadí, nechce si nechat pasivním kouřením ničit zdraví a navíc mu cigaretový kouř hodně smrdí. V kapele jsou téměř všichni kuřáci, ale Honza nikdy neměl tendence to s nimi řešit.

„V naší kapele kouří skoro každej, a proto bych byl sám proti všem, kdybych se jim to snažil zakázat či vymluvit.“

Honza se považuje za hodně ekologicky smýšlejícího člověka, což spočívá i v co nejmenším vytváření odpadu, vyhýbá se jízdě autem, což kompenzuje jízdou na kole, případně městskou hromadnou dopravou čí chůzí.

„Konzumní pojetí je mně naprosto cizí a pokud bych měl třeba plnou skříň hader, tak bych byl nešťastnej a nevěděl co s nimi.“

Považuje se za velice tolerantního člověka vůči druhým a „síla soucitu“ je jeho motto, které spočívá v myšlence, že se soucitem s živými tvory se člověk stává silnějším.

„Nechápu lidi, kteří si zbaběle nechají zvíře nahnat pod mušku a nakonec se s ním chlubí jako s trofejí.“

Odsuzuje lov zvířat pro zábavu a nedovede pochopit, proč to lidé dělají.

„Kdybych třeba viděl, jak někdo týrá psa, tak bych mu nejradši ukopnul hlavu.“