Fenykl má charakteristickou anýzovou chuť a vůni, jejímuž kouzlu poprvé podlehli Portugalci, když se poprvé vylodily na exotické Madeiře. Velké popularitě se následně stal u Římanů a Řeků. Složil především k udržení pevného zdraví, k výživě v době hladomorů či redukčních dietách. Na začátku 18. Století se začíná více pěstovat na půdě východní Anglie, kde složil jako příloha hlavních jídel. Následně se semínka dostávají za velkou louži, kde větší míře tato středomořská plodina roste v zahradách Virginie. V dnešní době se na světě najdou i místa, kde roste v mírném subtropických podmínkách planě. Všeobecně je však velice populární v Itálii, Francii ale také Indii. Poslední dobou se více pěstuje i u nás a dostává tak častěji šanci v našich kuchyních.

Fenykl je u nás typicky letní zelenina, která drží až do raného podzimu. Fenykl je bohatým zdrojem vlákniny, draslíku, vitamínu C a E a kyseliny listové. Velice populární jsou však i jeho semena, odvary zklidňující překyselený žaludek, napomáhá u kojících při tvorbě mateřského mléka. Žvýkaný čerstvého fenyklu se také doporučuje při nemocech dásní, či výluh při nemocech očí.

Ve studené kuchyni jsou na prvním místě saláty a čerstvé šťávy. Už pro svou aromatičnost, doporučuji namíchat s jinými druhy zeleniny či ovoce, tak jak je tomu u fenyklového salátu s broskví. Vhodné jsou i citrusy jako třeba pomeranč nebo grapefruit. Zálivky doporučuji s citronem, může být i hořčice nebo třeba med.

Fenykl je výborný v polévkách, jak krémových tak s kombinací s fazolemi a rajčaty. Já ho miluji také pečený či grilovaný v kombinaci s červenou cibulí, olivami, oreganem a česnekem. Zapékaný může byt s bramborem a cibulí, nebo rostlinnou uzeninou, smetanou či sýrem. Fenykl je dobrý i do soté (či stir-fry) v kombinaci s paprikami, hráškem či kukuřicí.