Malé kulaté kapustičky, bud´ je milujete, nebo je kvůli zápachu při vaření prostě až tak moc nemusíte. Růžičková kapusta je z pohledu pěstitele bylina dvouletá, avšak pěstovaná jako jednoletka. Její otužilost nám umožní ji konzumovat od brzkého podzimu, během celé zimy a některé odrůdy jsou schopny vydržet až do jara. Její pěstování je poměrně nenáročné s překvapivě vysokými výnosy. Tato plodina je ovšem poměrně náchylná, tak jako mnohé brukvovité odrůdy, vůči plísním, především při jejím skladování. Proto je potřeba dbát na její vzhled už při nákupu na trhu. Často bývá již nahnilá, a to nám nakonec v kuchyni přivodí více práce, nežli užitku.

Její původ se datuje do poloviny 18. století, kdy se první zmínky o jejím pěstování objevují v okolí belgického Bruselu, odtud se její zmutovaná odrůda dostává do Francie, ale také do Anglie (možná i proto se v angličtině nazývá Brussel sprouts – bruselské výhonky). Na polích či zahrádkách se můžete setkat s mnoha odrůdami, odlišují se především vzhledem – barvou, dobou výsevu a samozřejmě dobou sklizně.  Jedna z odrůd je dokonce načervenalá, její stonky připomínají lodyhy rebarbory, no a pokud vám záleží na estetice záhonu, tak tato bude asi nejvhodnější. Po uvaření však tato odrůda tuhle zajímavou barvu téměř ztrácí, takže se netěšte na krásně esteticky vypadající jídlo.

Kapusta je pro svůj vysoký obsah vlákniny všeobecně doporučována při zažívacích potížích, především při problémech s peristaltikou střev, a i proto je rozumné ji do jídelníčku pravidelně zařazovat. Její předností je především velký zdroj vitamínu C, obsahuje i beta karoten, kyselinu listovou, mangan, draslík a vitamín E. V těchto malých plodech, připomínajících baby zelí, je také mimo jiné poměrně vysoký obsah antioxidantu zvaného kaempferol, který pomáhá proti zánětům a rakovinotvornému bujení.  Dbejte na to, aby zdroj, kde ji nakupujete, byl co nejdůvěryhodnější, aby to s účinky nebylo naopak. I když se dokázalo, že je tato zelenina nadmíru zdravá, neměli bychom to s její konzumací (především pro vysoký obsah draslíku) příliš přehánět.

Při zpracování v kuchyni dbáme na odkrojení spodního košťálu kapustičky a následně pak odstranění vnějšího lístku, který nemusí být vždy k použití. Kapustičky upravujeme v kuchyni všemožně. Úplně nejběžnější a nejšetrnější je vaření v mírně osolené vodě nebo na páře. Vždy však musíme dodržet dobu vaření (min. 5 minut, záleží na velikosti a krájení), aby se nerozvařila, a tak se v ní uchovalo to potřebné pro naše tělo. Takto předvařená surovina může již sloužit jako příloha, do salátů nebo lze přidat do hotového zeleninového vývaru. Kapustičky se často restují na pánvi (na zádíčka – což je asi nejběžnější úprava), dají se zapékat se smetnou, výborně fungují v kombinaci s ořechy, sezamem, česnekem či sójovou omáčkou. Dají se smíchat s obilovinami, nebo povařit v indické kořeněné omáčce.

Zde je pár mnou osvědčených receptů, které nyní můžete vyzkoušet:
Oves s růžičkovou kapustou zelenou čočkou a celerovými škvarky