Divadelní a filmová herečka a skvělá dabérka, která se ve svém volném čase věnuje psaní knih pro děti, ale také vzorná máma dvou synů a člověk, kterému je líto ubohých zvířat, které všude na světě stále umírají pro náš požitek. Narodila se v Praze těsně před Vánocemi 1967. Díky otci, který byl zpravodajem ČST, strávila část dětství a dospívání v zahraničí.  Je absolventkou hudebně – dramatického oboru Státní konzervatoře v Praze a na divadelních prknech se poprvé ocitla v Karlových Varech a Českých Budějovicích. Po ročním angažmá v Divadle J. Průchy v Kladně – Mladé Boleslavi strávila dvě sezony v Krejčově Divadle za branou II.V Praze se poprvé objevila v roce 1994, kam přijela na roční hostování do Činoherního klubu, posléze zde byla přijata do angažmá a účinkuje zde dodnes. Co se filmových rolí týče, tak jako studentka debutovala v kriminálním filmu Mravenci nesou smrt.
Následovaly filmy: Dotyky, Muka obraznosti, Jestřábí moudrost, Začátek světa a televizní snímky Racek, Annino dítě. Potom přišly hvězdné filmy Kolja, Vratné láhve, Líbáš jako bůh a několik dalších inscenací.
Ze seriálů: Bylo nás šest, Rodáci, Místo nahoře, Náměstíčko;  pohádky: Jediná na světě, Čarodějné námluvy, Nevěsta s velkýma nohama. Poslední dobou se také objevila v seriálech Vyprávěj a Doktoři z počátků.
Mně samotnému nejvíc utkvěla role v seriálu Bylo nás pět, kde vytvořila roztomile komickou postavu francouzské vychovatelky obtloustlého továrnického synka Oťáska vocáska.
V dabinu  propůjčuje svůj hlas Julii Roberts, Melanii Griffith a Jodie Foster.

Začátky vegetariánství

Zní to možná jako pohádka, ale jednoho dne Nela začala přemýšlet o tom, že co člověk jí, tím vlastně je. Dlouho předtím, než se stala vegetariánkou, se kamarádila s klukem, který byl vyznání Hare Krishna a vedli spolu na toto téma spoustu debat, jež vlastně položily základ jejímu rozhodnutí  stát se vegetariánkou.

Zlomovým bodem ale bylo, když jednou navštívila Jindřichohradeckou hájovnu, kde spolek myslivců německé národnosti střílel divou zvěř a před jejíma očima tyto nevinné bytosti vyvrhovali.

Od té to doby maso úplně přestala jíst. Zpočátku s tím hodně bojovala, dokonce se dvakrát nakrátko k masu vrátila, ale nyní je již 20 let striktní vegetarián.

Díky tomu, že se pohybuje ve velice přátelském prostředí, nikdy neměla se svým rozhodnutím být vegetariánem velké problémy, i když nějaké ty vtípky od svých kolegů občas slýchává.

„Člověk se musí především řídit intuicí. Pokud by mi bylo zle a cítila bych od rána do večera, že mám na maso chuť, tak bych si ho klidně dala.“

Po dlouhých letech vegetariánství se cítí skvěle, působí vitálně a energicky.

Sama říká, že má stejně energie jako v době, kdy maso jedla.

„Jeden můj kolega mi řekl: Když přestaneš jíst maso, přestaneš hrát.“

Nela vyznává svobodu a je přesvědčená, že by si každý měl dělat, co sám cítí a chce. Proto ani nic nenamítá, když se někdo stane veganem. Sama o veganství nikdy moc nepřemýšlela a vyhovuje jí její současná strava.

„Sýry miluji; už jen proto si myslím, že je škoda být veganem.“

S dětmi

V době, kdy Nela poprvé otěhotněla, byla již rozhodnuta, že svým dětem poskytne stejnou stravu, jakou jí ona, i když sama v dětství maso jedla.

Nyní jsou chlapci větší, chodí do školy a mají tedy možnost stravovat se i jinde než doma. Nabídla jim svobodu v rozhodování, jakou stravu upřednostní dále ve svém životě a nechala na nich možnost jíst vše, na co mají chuť. I přesto je nadále jejich volba vegetariánství a necítí potřebu jíst maso.

„Když je na světě tolik matek vegetariánek a nic se neděje, proč by se mělo dít něco zrovna mně.“

Poslední dobou poskytla několik rozhovorů pro různé časopisy a především pro tuto volbu se stala terčem kritiky. I tak si nadále stojí za svým názorem, že vegetariánská strava je plnohodnotná, a nevidí žádný důvod jej přehodnocovat.

„Ty děti si vybrali mě a ne já je.“

Její děti téměř nebývají nemocné; kromě všech běžných nemocí, kterými si projde každé dítě, neprodělaly žádnou vážnější. Upozorňuje, že pokud je strava vyvážená, dětem by nemělo nic chybět.

„Nejsem plně přesvědčená, že jsou méně nemocní díky vegetariánství.“

Léky dětem ordinuje minimálně, ale nevyhnutelné to někdy bylo, i když se dlouho držela.

Jedním z koníčků, se kterými Nele její děti pomáhaly, je psaní knih (Eliška a Korálníčci a O víle Voněnce). Psaní knížek pro děti bere jako absolutní relaxaci či ulítnutí do světa fantazie. Knihy se prodávají dobře a doufá, že to neovlivní zvýšení DPH, které se na knihy právě chystá. Toto rozhodnutí naší vlády se jí nelíbí, už jen proto, že rodiče musí vydat mnoho financí na učebnice pro své děti, ale i na ostatní literaturu, která je pro dítě velmi potřebná.

Vegetariánství v restauracích

Stejně jako pro ostatní vegetariány, bylo v začátcích i pro Nelu velmi komplikované se v restauracích u nás dobře najíst. Většinou vítězil „smažák“, zeleninové saláty, smažený květák nebo žampiony. Dnes už smažené pokrmy jí pouze výjimečně.

„Moje strava byla omezená, ale nemyslím, že bych nějak strádala či trpěla, brala jsem to tak, jak to je.“

Hodně se tu od té doby zlepšilo, v Praze už je spousta míst, kde se dá zdravě a chutně najíst. Nela chodí převážně do vegetariánských restaurací a někdy zajde i do těch, kde je maso standardně na jídelníčku, ale i výběr vegetariánských pokrmů mají pestrý.

„Do míst, kde se maso připravuje, chodím, nevadí mi to. Už jen proto, že já si to maso nedám.“

BIO produkty

Pokud čas dovolí, nakupuje ve zdravých výživách a specializovaných obchodech. Občas si dopřeje Bio produkty, ale není až tak velkým příznivcem nakupování všech surovin v bio kvalitě. Nechává si v sezoně posílat zeleninu a další možné věci.

Domácnost a koníčky

Doma vaří převážně osvědčené recepty, které má ráda, ale hlavně chutnají jejím dětem.

Když si chce jídlo užít, vyráží s rodinou na oběd do restaurace. Je to především kvůli tomu, aby čas, který může věnovat dětem, nestrávila doma přípravou pokrmů.

„Čas s dětmi je pro mě daleko víc, než stát v kuchyni a vařit složité recepty několik hodin. Přesto jsem přesvědčena, že domácí strava je tím nejdůležitějším.“

Nejčastěji vaří hlívový guláš, luštěninové pokrmy, rizota, zapečené těstoviny s tofu a řadu dalších jídel.

„Točím pár receptů dokola, které děti vyžadují a jsou na ně zvyklé. Pokud přijdu s nějakou novinkou, nemá to takový úspěch.“

I její máma se stala vegetariánkou. Pro Nelu je to velká výhoda, protože i pro její děti vaří velice dobré vegetariánské pokrmy.

„Jsem nudná kuchařka, ale nestydím se za to.“

Ze sóji moc nevaří protože jí moc nechutná a přiznává, že jí nejspíš neumí patřičně připravit. Co se dalších surovin týče, Nela není vybíravá a chutná jí téměř všechna zelenina i ovoce.  Snad jen červenou řepu nemusí, a to v jakékoliv podobě. Příčinou je zřejmě příliš časté podávání této zeleniny ve školní jídelně, když byla ještě dítě. Vánoce slaví jako většina lidí v Čechách, při Štědrovečerní večeři se však s bramborovým salátem místo kapra podává Šmakoun.

Vztah ke zvířatům má velice kladný, doma má roční fenku Yorkshira, která je miláčkem celé rodiny. Jako malá vlastnila kočičku Adélku, na kterou má velice dobré vzpomínky.

„Čím jsem starší, cítím, že si těch zvířat budu pořizovat víc.“

V budoucnu by se ráda přestěhovala z bytu do menšího domku, cítí, že ji to čím dál víc táhne k přírodě.Obě její děti taktéž zvířata milují, proto často svým vrstevníkům na dotaz, proč jsou vegetariáni, odpovídají, že zvířata mají rádi a nechtějí, aby umírala kvůli potravě.

Velmi ráda cestuje a nejraději chodí po horách, kde se cítí svobodně.Navštívila spoustu zajímavých zemí nejen v Evropě. Nejvíce ji chutnalo v Indii, kde si pochvaluje velký výběr pokrmů pro vegetariány. Překvapená byla v Dillí, kdy náhodou objevila raritu – vegetariánský McDonald´s. Indie má širokou vegetariánskou populaci, do klasického McDonald´s by tak asi mnoho lidí nechodilo.

„Šokovalo mě, když jsem viděla, kde tento druh McDonald´s všude v Indii bude… Je to globalizace jako prase.“

Sport

Není moc sportovně založená a přiznává, že se ke sportu musí hodně nutit. Ráda lyžuje, chodí do fitka a ve volném čase se snaží cvičit jógu a meditovat. Díky tomu se potom se i několik dní dokáže koncentrovat.

„Pohyb v podstatě ráda nemám, až na chození“

Kluci dělají od šesti let aikido, rádi jezdí na kole, bruslí, plavou. Společně se párkrát do roka vydají na lyže.

O duchovní vědy se zajímá, ráda o tomto tématu čte a docela ji to baví.

„Duchovní vědy mě vždy zajímaly a myslím, že to jde všechno ruku v ruce.“

Zkušenost se zdravotnictvím má dobrou, i když se doktorům snaží vyhýbat.

„Člověk se musí řídit instinktem. Může být dobrej doktor nebo léčitel a naopak. Asi bych každej problém konzultovala s více lidmi a snažila bych se z toho udělat svůj názor.“

Do podpory protikuřáckého zákona by se nejspíš nezapojila, i když říká, že by bylo krásné se večer vrátit domů a nesmrdět kouřem. Částečně bere tento zákon jako diskriminující kuřáky. Vždy si vybírá restauraci, kde se nekouří a zastává názor, že prostory pro kuřáky a nekuřáky v běžných provozovnách by měly být řádně odděleny.

„Nedovedu si představit, že by se v italských nebo francouzských barech přestalo kouřit, tam by to prostě neprošlo.“

Velice poctivě recykluje a je to vlastně jedna z věcí, do které lidi nutí.